Musím zde začít toto téma od jedné z nejkontroverznějších osob historie finančnictví. John Law, muž posedlý hazardem, usvědčený vrah a finanční génius. V roce 1692 odešel do Londýna, kde začal rozhazovat své dědictví. Jeho prostopášnost a různé eskapády vadily jeho sousedovi, kterého zabil v souboji a byl za to odsouzen k trestu smrti.

Z vězení však utekl a svůj nový život začal v Amsterdamu, který ho naprosto uchvátil. Lawa burza, spekulace a všechno to okolo fascinovalo. Žasnul nad souhrou Směnné banky, burzy a VOC, přesto mu tento systém nepřipadal dokonalý.

Nechápal proč je množství akcií omezené, když je lidé tak milují ani konzervatismus Směnné banky, kde peníze představovaly pouhý souhrn čísel v knihách. Fyzické peníze neexistovaly. Law chtěl modifikovat instituce a spojit majetek monopolní VOC s veřejnou bankou, která by vydávala bankovky jako Bank of England (1694).

Zcela prvním evropským státem, který začal vydávat bankovky, bylo Švédsko, kvůli nedostatku stříbrných mincí. Nemohl se dočkat, až nový systém vyzkouší na nic netušícím národě. V roce 1705 předložil skotskému parlamentu návrh nové banky, která by vydávala bankovky, které by vynášely úrok a nahradily tak mince jako měnu.

Skotsko návrh odmítlo a tak Law odcestoval do Turína, kde si v roce 1711 zajistil slyšení u savojského vévody Viktora Amadea II. Dle Lawa je základem veřejného úvěru důvěra, tj. bude-li důvěra, budou papírové bankovky sloužit stejně dobře jako mince. Law sám pronesl: „Objevil jsem tajemství kamene mudrců. Jak vyrobit zlato z papíru.“

Bohužel ani v Itálii Law neuspěl. Francie sice věděla, co je Law zač, ale zároveň se topila v zoufalé finanční situaci. Vláda byla zatížená veřejným dluhem v důsledku válek Ludvíka XIV. a stála na pokraji již svého třetího bankrotu během sta let.

V roce 1715 Law předložil svůj návrh řešení krize královské radě v podobě první veřejné banky. Rada návrh zamítla, protože vévoda se postavil proti tomu, aby se banka stala královským pokladníkem a plynuly do ní všechny daňové příjmy.

Jeho druhý plán byl úspěšnější. Navrhl vytvoření ryze soukromé banky v čele s ním, a tak byla v roce 1716 založena Banque Générale. V roce 1717 pokračoval ve své tvorbě a nařídil, aby se k placení daní používaly úpisy vydávané Banque Générale.

Law toužil obnovit důvěru v ekonomiku Francie založením veřejné banky nizozemského typu, s tím rozdílem, že jeho banka by vydávala papírové bankovky. Když by lidé v bance ukládali své peníze, obrovský dluh by se konsolidoval. Papírové peníze by tak obnovily obchod a hospodářskou moc Francie.

Lawovi vyhovovala absolutistická Francie. Tvrdil, že když jde o úvěr, armádu a zákonodárství, nejvyšší moc musí spočívat v rukou jediného člověka. Jiní však tvrdili, že kroky, které dělal (viz. převedení všech královských úvěrů na obchodní společnost, pod kterou by postupně přešly všechny královské potřeby), by se uplatnily spíše v republice nebo monarchii jako Anglie. (Finance spravují pouze ti, kdo je poskytují a poskytují jich tolik, kolik pokládají za vhodné).

Slabému a absolutistickému státu prý chyběla stabilita, když král může nechat banku padnout. Regent stál při Lawovi a v roce 1718 se z Banque Générale stala Banque Royale (první francouzská centrální banka), která mohla vydávat papírové bankovky. O rok později začala Francie přecházet od mincí k papírovým penězům.

Francie, která se v roce 1716 nacházela v recesi, získala zvýšením nabídky peněz potřebný stimul. Law byl však hazardér a stejně tak nakládal i se všemi pozdějšími rozhodnutími, které dělal (viz. neustálé emise cenných papírů největší francouzské Indické Společnosti). Jeho ctižádost byla tak vysoká, že její následky přispěly ke vzniku Francouzské revoluce.


Co jsou to elektronické peníze?

Virtuální hodnota, kterou si subjekty posílají na účet. Virtuální peníze dnes vládnou peněžní nabídce. Není třeba fyzického zhmotnění. Je to pravý důkaz toho, že za peníze lze považovat cokoli, dokonce i virtuální nic. Peníze jsou tedy v pravém pojetí vepsaná důvěra, ať už na papír, do hlíny, na kámen či do tekutých krystalů displeje. Důvěra v člověka, který nám platí, nebo nám dává peníze do oběhu, nebo v instituce, které je drží, přeposílají nebo proplácí (šeky).